MENU
Optická kontrola kvality
Robotické systémy
Vývoj průmyslového software
Dvacet let KINALI: Radek Štourač o začátcích, automatizaci a budoucnosti firmy
KINALI slaví 20 let. CEO a spoluzakladatel Radek Štourač se v rozhovoru vrací k začátkům firmy, jejímu rozšíření od průmyslového softwaru k automatizaci a robotice a k tomu, kam chce KINALI směřovat dál.
KINALI letos slaví 20 let. Náš příběh přitom začal už v létě 2005 u jednoho konkrétního problému ve výrobě a dvou studentů, kteří věřili, že jej dokážou vyřešit lépe.
Z původně čistě softwarového projektu postupně vyrostla firma specializující se na několik oblastí, a to průmyslový software, robotiku, kontrolu kvality a automatizaci v průmyslu. S CEO a spoluzakladatelem Radkem Štouračem jsme se proto vrátili k začátkům KINALI, ale také k tomu, jak se za dvě dekády změnil průmysl, samotná firma a kam chce KINALI směřovat dál.
Jak začal příběh KINALI
1. Když se vrátíme úplně na začátek, který moment považujete za skutečný zárodek KINALI?
Tím prvním momentem byla letní brigáda spolumajitele KINALI, Honzy Štěpničky. Majitel firmy, kde tehdy pracoval, trochu naivně předpokládal, že si najme brigádníka z FITu a ten mu během pár měsíců napíše nový software pro přípravu výrobních dat pro osazovací automaty švédské MYDATA.
Jejich uživatelský software tehdy byl dost špatný, takže Honza začal mezi spolužáky hledat posilu. Jediný, kdo se na to chytil a přijal tuto výzvu, jsem byl já.
KINALI tedy vlastně začalo kombinací konkrétního problému z výroby, trochy studentské drzosti a přesvědčení, že to dokážeme udělat lépe.
2. Příběh KINALI začal už v roce 2005, firma ale formálně vznikla v roce 2006. Který z těchto momentů považujete za skutečný začátek?
Za skutečný začátek považuji prázdniny roku 2005. S Honzou jsme tehdy ve dvou tvořili alternativu k softwaru, na kterém ve Švédsku pracoval mnohem větší tým. Já jsem za to v té době dokonce ani nebyl placený.
Motivovala nás představa, že když během půl roku připravíme něco, co opravdu funguje, vedení MYDATA si na nás udělá čas a budeme jim to moct osobně ukázat. Věděli jsme, že na lepší software pro jejich stroje určitě uslyší. Větší záruku nám ale nikdo nedal.
3. Kdy jste si poprvé uvědomil, že spolupráce s Mycronicem není jen jedna zakázka, ale něco, co zásadně formuje KINALI?
Hned při prvním setkání s vedením Mycronicu, tehdy ještě MYDATA. Bylo mi 22 let a přišlo mi skoro neuvěřitelné a zároveň motivující, že nikoho nezajímalo, kolik mi je. Zajímalo je jen to, co umíme, co jsme vytvořili a jestli to funguje.
Dostali jsme obrovskou důvěru a já ji od té doby vnímám jako závazek. O to víc jsem hrdý, že se nám ji daří naplňovat už dvacet let.
Od softwaru k průmyslové automatizaci
4. Když se ohlédnete za vývojem KINALI, co byl větší zlom: přechod k hardwaru, vstup do robotiky, nebo až produktizace Test-it-off?
Nemyslím si, že to byl jeden jediný zlom. Vždycky jsme věděli, že příběh, který máme s Mycronicem, se velmi těžko replikuje. Zároveň jsme ale od začátku chtěli stát na vlastních nohách a dál firmu rozvíjet.
Komplexní řešení jsme měli tak trochu v krvi. Honza je napůl programátor a napůl strojař, takže přechod od čistého softwaru ke kompletním celkům průmyslové automatizace byl vlastně přirozený. Právě tím začala cesta, která dnes vede k vlastní platformě a produktu Test-it-off. Postupně tak posouváme těžiště firmy od čistě projektového byznysu k opakovatelným produktovým řešením.
5. Co bylo nejtěžší ve chvíli, kdy KINALI ze světa softwaru vstoupilo do hardwaru a reálných továren, kde se nic neschová za update?
To byla velká změna. Možná až šok. U softwaru můžete spoustu problémů vyřešit vzdáleně. U stroje se občas prostě musí sednout do auta a jet k zákazníkovi.
Za pochodu jsme se učili normy, organizaci nákupu a montáže, i to, jak dlouhodobě udržet v chodu něco, co je dennodenně používáno ve výrobě. A protože jsme nikdy neměli investorské peníze a rostli jsme organicky, řadu souvisejících věcí jsme zpočátku dělali zase sami s Honzou.
Dnes už se těchto aktivit účastním osobně výrazně méně. Pořád ale máme zákazníky, kam na servis jedu osobně já nebo Honza. Je to dobrá připomínka toho, že vedení průmyslové firmy není jen strategie a tabulky.
6. Kdy jste poznal, že Test-it-off už není jen další projekt, ale platforma, která začíná reprezentovat samotné KINALI?
Začal jsem si to naplno uvědomovat ve chvíli, kdy náš vývojový tým přestal Test-it-off vnímat jen jako řešení jednoho konkrétního typu projektu a systematicky ho uchopil jako platformu.
Dnes už skoro nezáleží na tom, jestli stavíme robotické pracoviště, nebo ručně obsluhovanou stanici kontroly kvality. Velkou část našich aplikací dnes pohání právě platforma Test-it-off. V tu chvíli si uvědomíte, že jste nevytvořili jen jeden produkt, ale technologický základ, na kterém může firma dál stavět a vytvářet další přidanou hodnotu.
Dvacet let změn v průmyslu
7. KINALI dlouhodobě sází spíše na ostrůvkovou, mobilní a rychle přestavitelnou automatizaci než na velké rigidní linky. Proč podle vás tento přístup dává smysl?
Za dvě dekády v oboru jsem zažil několik vln, kdy se firmy přikláněly buď k inline řešením, nebo naopak k ostrůvkové automatizaci. My dlouhodobě zůstáváme věrní ostrůvkové strategii.
Z našeho pohledu přináší do výroby větší pružnost a také větší odolnost. Když vypadne jeden výrobní uzel, nemusí to automaticky znamenat problém pro celou linku nebo celý proces. Navíc je jednodušší jednotlivé uzly měnit, rozšiřovat nebo přizpůsobovat nové výrobě.
A hlavně: těmto technologiím opravdu rozumíme. Tady jsme doma.
8. Když srovnáte zákazníka z roku 2006 se zákazníkem dnes, co se nejvíc změnilo v tom, co od dodavatele, jako je KINALI, očekává?
Rozdíl je obrovský. V roce 2006 ještě zákazníci nebyli vystaveni dnešní permanentní masáži kolem Průmyslu 4.0 a AI. A Čína byla v evropském průmyslovém vnímání mnohem častěji chápána jako levná výrobní základna než jako dnešní technologický konkurent.
Dnes už zákazník od automatizace nechce jen, řečeno trochu s nadsázkou, soubor hejblátek, která pořád dokola opakují stejný pohyb. Jednotlivé výrobní uzly musí být softwarově propojené a data, která vznikají při výrobě, se využívají k optimalizaci efektivity, zlepšování dohledatelnosti atd...
Software proto dnes hraje v automatizaci výrazně větší roli než před dvaceti lety. A právě v tom vidím jednu z našich velkých výhod - ze softwaru jsme vyšli a nikdy jsme ho nepřestali brát jako podstatnou část celého řešení.
9. Automatizace může lidem uvolňovat ruce od rutinní práce, zároveň ale mluvíte o konceptu Dark Factory. Jak spolu podle vás tyto dvě myšlenky souvisejí?
Já v tom rozpor nevidím. Automatizace podle mě plní dvě role. Během běžného provozu může lidi zbavit rutinních a opakujících se činností a uvolnit jim ruce pro práci, kde jsou jejich zkušenosti a rozhodování skutečně potřeba. Dark Factory jde ještě o krok dál. Umožňuje, aby výroba například během nočních hodin pokračovala autonomně, bez nutnosti držet na lince další směnu lidí.
To je podle mě stále trochu podceňované. Pokud dokážete rozšířit výrobu do nočních hodin bez nutnosti nabírat další směnu, výrazně zlepšujete využití technologie a zkracujete návratnost investice. Automatizace se tím stává dostupnější.
A zároveň je to podle mě jedna z cest, jak udržet evropskou výrobu konkurenceschopnou v době, kdy velká část výrobních kapacit dlouhodobě míří do levnějších regionů.
Lidé a kultura v KINALI
10. Mezi firemní hodnoty KINALI patří i humor, ironie a sarkasmus. Jak se něco takového dostane mezi oficiální hodnoty firmy?
Firemní hodnoty podle mě nevznikají tak, že je management v pátek odpoledne sepíše do PowerPointu a v pondělí je oznámí lidem.
U nás vznikaly během několika týdnů diskusí a interního hlasování, do kterého se zapojili všichni. Humor, ironie a sarkasmus z toho zkrátka vyšly. Takové je pracovní prostředí v KINALI. Nejsou to hodnoty, které jsme si vymysleli proto, aby dobře vypadaly na webu. Jen jsme pojmenovali to, jak to v pracovním prostředí KINALI je a funguje na denní bázi.
11. Co byste chtěl, aby si zákazníci a lidé z oboru s KINALI dlouhodobě spojovali?
Já bych tu otázku trochu otočil. Vím totiž velmi přesně, jak nechci, aby se o KINALI mluvilo.
Nechtěl bych nikdy slyšet, že jsme zákazníka nechali ve štychu, něco nedotáhli, přestali komunikovat nebo se snažili naši práci nějak ošidit. Nemusíme být za každou cenu největší firma na trhu. Chci, aby KINALI byla firma, která se nebojí nepohodlných projektů.
Když něco nejde podle plánu, nehledáme důvod, proč to nejde, ale způsob, jak to zvládnout. Už jsme dříve například převzali rozpracovanou technologii po jiném dodavateli, který projekt opustil, a dovedli ji až do funkčního provozu.
A pokud se o nás zároveň bude říkat, že jsme spolehlivý partner, který pomáhá lidem zjednodušovat práci v průmyslovém prostředí, budeme vědět, že svou práci odvádíme dobře.
12. Co vás na vedení KINALI i po tolika letech pořád baví?
Nejvíc mě baví chvíle, kdy naši myšlenku a způsob práce vezme za svůj schopný člověk, dostane důvěru a část firmy a tu posune o pořádný kus dál.
V posledních letech to zažívám čím dál častěji. Souvisí to i s tím, že se sám učím nebýt mikromanager a dávat lidem větší prostor - což je pro zakladatele občas překvapivě těžká disciplína.
Když pak vidím, že člověk přichází s vlastními nápady, má motivaci a výsledky, tak mě to opravdu baví a nabíjí.
Další směřování KINALI
13. Když se podíváte do roku 2030, co by muselo být pravda, abyste si řekl, že tahle dekáda dopadla pro KINALI dobře?
Cíl je poměrně konkrétní: aby z Test-it-off byl úspěšný evropský produkt s vedoucím postavením v oblasti automatizace testování elektroniky.
Pro mě by to zároveň znamenalo, že jsme zvládli udělat další zásadní krok v příběhu KINALI - vedle špičkového projektového engineeringu vybudovat vlastní produkt, který se dokáže prosadit napříč evropským trhem.
14. Kterou výzvu považujete za jednu z největších, kterým KINALI za dvacet let čelilo?
Jednou z největších výzev je paradoxně právě to, co děláme dnes. Narazili jsme na díru na trhu a snažíme se nejen budovat značku Test-it-off, ale do určité míry také formovat samotný trh automatizace testování elektroniky.
Specifické je, že jsme se do toho pustili bez investorských peněz. Všechno financujeme z vlastního zisku. Je to pomalejší a občas méně pohodlné, ale zároveň si díky tomu držíme kontrolu nad tím, kam firma směřuje. A to je pro nás důležité.
Co Radka Štourače naučilo dvacet let vedení KINALI
15. Když se ohlédnete za dvaceti lety KINALI, na co jste jako zakladatel nejvíc hrdý?
Nejvíc jsem hrdý na to, že jsme nikdy nemuseli sklouznout k práci, kterou bychom dělali jen proto, abychom se uživili.
Měli jsme možnost vybírat si projekty, které nás technologicky posouvaly, a dlouhodobě pracovat na opravdu náročných výzvách. U některých jsme se pohybovali na světové technologické špičce a KINALI v nich hrálo velmi důležitou roli.
Tohle považuji za velký luxus a zároveň za důsledek toho, že jsme si od začátku hlídali, jakou firmu vlastně chceme budovat.
16. Co je pro vás dnes na vedení firmy nejtěžší a co vám naopak dává největší smysl?
Nejtěžší věci ve vedení firmy většinou souvisejí s lidmi. Nestačí lidi jen nabrat a zaplatit. Musíte je rozvíjet, udržet motivované, řešit konflikty a zároveň jim dát dost prostoru. Před pár lety jsme řešili obrovský nedostatek vývojářů. Dnes zase řešíme, jak zůstat konkurenceschopní v době agentního AI vývoje, kdy se celý obor velmi rychle mění a některé technologické firmy už výrazně propouštějí.
Na druhé straně mě hodně naplňuje, že jsme za dvacet let dokázali udržet KINALI stoprocentně v českých rukách. Jsme součástí jihomoravské komunity inovativních firem, pracujeme na špičkových technologiích a v regionu díky tomu vyrůstají lidé se zkušenostmi, které tady už zůstanou navždy.
A zároveň dnes přibližně 80 % našich příjmů přichází ze zahraničí. Takže nejen že tady know-how vytváříme, ale přinášíme do regionu i peníze ze zahraničních trhů. To mi dává velký smysl.
17. Co jste se za dvacet let vedení KINALI naučil sám o sobě?
Že toho pořád víc neumím, než umím. :-)
A čím déle firmu vedu, tím víc mi to vlastně připadá jako dobrá zpráva. Znamená to, že je pořád co se učit a rozhodně se nenudím.
Kdybych měl po dvaceti letech pocit, že už všechno vím, byl by to spíš varovný signál.
Závěr
Po dvaceti letech se KINALI mění dál. Technologie, velikost firmy i výzvy jsou jiné než na začátku, základní přístup ale zůstává podobný: hledat řešení konkrétních problémů, pouštět se do technicky náročných projektů a dotahovat je do funkčního výsledku.
